Ludmila Janžurová

Tři slova, která mě vystihují

Zodpovědnost. Důvěra. Vytrvalost.
Ke všemu přistupuji zodpovědně a s pokorou, věřím v dobro lidí a nenechám se lehce odradit překážkami.

Moje profesní cesta

• Od začátku 90. let jsem spolu s manželem stála u myšlenky Domu rodin ve Smečně, protože jsem toužila po místě, kde se rodiny mohou nadechnout, učit se spolu žít a předcházet krizím, ne je jen hasit.
• Když jsme ve zdevastovaném domě opravovali střechu, likvidovali dřevomorku a zvelebovali zahradu, učila jsem se zároveň psát projekty, jednat s úřady a přesvědčovat dárce, že má smysl investovat do zdravé rodiny.
• Postupně jsem pomohla vybudovat pestrou nabídku programů pro mladé rodiny, maminky na mateřské a rodiny s dětmi s handicapem, aby u nás našly odpočinek, podporu i praktickou pomoc.
• Velkou součástí mé práce je podpora rodičů dětí s postižením a rodin v náhradní rodinné péči, kterým se snažím být nejen odbornou, ale i lidskou oporou v náročných situacích.
• Jako ředitelka Kolpingovy rodiny Smečno dnes propojuji rekonstrukce, nové služby a shánění financí s tím, co mě motivuje od začátku – vírou, že každá fungující rodina stojí za to, abychom do ní investovali čas, energii i srdce.

Proč právě sociální oblast?

Myslím, že pro mě to nikdy nebyla jen „sociální oblast“, ale úplně přirozená odpověď na to, co jsem kolem sebe viděla. Už na začátku 90. let jsme s manželem vnímali, kolik manželství se rozpadá, jak málo přípravy na společný život mají mladí lidé a jak rychle se rodiny dostávají do problémů, když zůstanou na všechno samy. A protože jsme sami žádnou takovou přípravou neprošli, cítila jsem silnou potřebu tenhle deficit aspoň trochu napravit.

Sociální oblast mi dává možnost dělat přesně to, čemu věřím – investovat do fungujících rodin dřív, než se ocitnou v neřešitelných krizích. Ať už jde o maminky na mateřské, rodiče dětí s handicapem nebo pěstounské rodiny, vždycky za tím vidím konkrétní lidi, jejich únavu, obavy i naděje. To, že se rodinám u nás uleví, že se necítí samy a že se jim alespoň trochu „rozsvítí“, je pro mě největší motivací zůstávat právě v této oblasti.

Volný čas

Ráda relaxuji fyzickou prací na zahradě, jízdou na kole, vysokohorskou turistikou, lyžováním a otužováním v ledové vodě.

Motivace

Nejvíc mě motivují samotné rodiny, které k nám přicházejí – jejich odvaha, vytrvalost a to, že i v těžkých situacích hledají cestu dál. Dává mi smysl být u toho, když se unavení rodiče po pár dnech u nás trochu „narovnají“, znovu se na sebe usmějí a odjíždějí s pocitem, že na to nejsou sami.

Oblíbený citát

"Nouze naučila Dalibora housti"

Často jsem začínala s minimem prostředků – bez zkušeností s granty, rekonstrukcemi nebo vedením organizace – ale potřeby rodin byly tak zjevné, že mě to jednoduše donutilo naučit se, co bylo potřeba. Když něco chybí, beru to jako výzvu, ne jako důvod to vzdát: místo stěžování hledám cestu, jak službu zachovat, rozšířit nebo zlepšit. Nouze mě už mnohokrát „naučila housti“ – a díky tomu dnes můžeme rodinám nabídnout mnohem víc, než co bylo na začátku vůbec představitelné.