Metody alternativní a augmentativní komunikace (AAK)

Alternativní komunikace je taková komunikace, která zcela nahrazuje řeč (vokální projev), která se u dítěte nerozvinula nebo se rozvinula, ale dítě o schopnost vokálně se vyjadřovat vlivem regresu přišlo.

Augmentativní komunikace je komunikace, která zlepšuje efektivitu již existující, ale zatím nedostatečně rozvinuté či echolalické, vokální komunikace.

Mezi hlavní metody alternativní a augmentativní komunikace patří:

• komunikace prostřednictvím obrázků (tzv. VOKS/PECS)
• znaků (znakování pomocí gest či zjednodušených znaků, znakový jazyk)
• zařízení s hlasovým výstupem.

V současné době neexistuje jednotný nástroj či systematický přístup k tomu, jak vybrat vhodnou metodu AAK pro daného jednotlivce na základě určitých objektivních charakteristik. Tento výběr tedy záleží především na dovednostech jedince s PAS a na preferencích osob, které o něj pečují.

Cílem všech metod AAK by mělo být jejich funkční a spontánní využívání ve více prostředích a s různými lidmi. Pozitivním vedlejším efektem užívání AAK pak může, v některých případech, být i nástup vokalizace.

Komunikační dovednosti by měly být u dětí s PAS rozvíjeny také proto, že jazyk, ať už vokální či v podobě AAK, je společensky přijatelnou alternativou k nežádoucím formám komunikace jako je agrese, sebezraňování či záchvaty vzteku. S rozvojem funkční komunikace, zejména v oblasti vyjadřování přání a potřeb jedince, se snižuje nežádoucí chování.